pátek 11. listopadu 2016

5. Mami půjč mi....

a už to neuvidíš....
takhle jednoduše se dá napsat, proč stále nemám fotky.
Mladí si napřed půjčili foták, 
potom čtečku karet,
a já ted nemohu stahovat fotky z telefonu a ani fotit.
Tak aspon slovem....

Dnes jsme se s Kubíkem neučili ve škole,
ale vyrazili jsme do Brna....
Napřed jsme z Královopolského nádraží jeli vlakem na Hlavas.
Rozumějte na Hlavní nádraží v Brně.

Potom jsme se pomalu loudali ulicemi města,
ukazovali si různé zajímavé věci...
a pak mne upoutala krásná látka za výlohou v Karsu.
Šla jsem ji tedy kopit, protože naše paní učitelka chce pro dceru toaletku a frnákovník,
ale má to jednu podmínku - černobílé - dcera jiné barvy neuznává.
Proč ne?
Ale proč o tom píši? 
Stala se nám tady taková nemilá příhoda,
naštěstí Kubík to vzal s humorem a nadhledem.
Řekla jsem kolik chci látky, paní naměřila a ustřihla.
A v tom se Kubík zeptal: Proč jste to stříhala?
logická otázka pro autisku, pro paní ale ne...
rozkříkla se na Kubíka, jestli to má kousat zubama nebo jak a směrem ke mně, že s takovýma nevychovanýma  spratkama nemám chodit nakupovat.
Kubík na ni koukal, ale než jsem stihla odpovědět, tak s přehledem odpověděl on:
Já jsem autista, ale vy nemáte vychování...
Paní jen otevřela pusu a na další odpověd se nezmohla.
Potvrdila jsem ji Kubíkovu odpověd a když jsme potom platili u pokladny,
tak dala Kubíkovi mašličku s úsměvem se mu omluvila.

Prošli jsme také Svoboďák, kde se vše chystalo na otevření prvního Svatomartinského vína.
Na Zelném trhu jsme nakoupili zeleninu (tu jsme se procvičili v názvech zeleniny)
a za odměnu jsme šli na svačinku do Mekáče.

Kubík si to náležitě užíval, stihli jsme si cestou opakovat co známe z přírodovědy, vlastivědy, říkali si anglická slovíčka, počítali, četli cedule, plakáty, nápisy, zkrátka měli jsme školu ve městě.

Nakonec mne Kubík pobavil slovu :
Směji se jak koník, skáču jak kozlík, jakou já mám radost.

I takhle lze dítě učit, zábavnou a hravou formou.
Přeji pěkný páteční podveče.
Dana