úterý 5. února 2019

164. nostalgicky.....

Nedávno jsem tady přemýšlela,
jestli psát na blog i svoje dennodenní starosti a radosti..
… ale asi ano..,

Možná se sem vloudila i trocha nostalgie,
ale také radost nad setkáním s někým, 
koho už jsem moc let neviděla.

Vztahy v naší rodině nikdy nebyly vřelé, ani vlažné,
řekla bych že byly a jsou spíše studené až ledové...
.. bohužel nic s tím nenadělám,
ale přesto se i sem vloudilo trochu jasu a sluníčko...

Na podzim jsem dávala sem příspěvek o mé spolužačce, kamarádce..
nic moc slov, pár fotek...
a tu mi kamarádka nedávno volá :
"Neznáš nějakou paní D....ovou?"
Chvíle usilovného přemýšlení, ale ano, znám, Věrku...
"No a vidíš, právě ona se mne na tebe ptala"...
já se nestačila divit, protože jsme se od babiččiny smrti neviděly,,,
neviděla jsem ji a přitom je to moje sestřenice...
a to už je dlouhých 27 let...

Tak mi kamarádka domlouvá s ní schůzku v Brně, kde obě pracují..
znají se z práce..
Minulý týden jsem jela pro vnoučka,
tak jsme se setkaly....
popovídaly, zavzpomínaly...

A jak mne na blogu objevila?
Její mladší sestra, moje sestřenice Laďka čte různé blogy..
a tak jednoho dne objevila i můj blog..
volala Věrce, shodly se, že to asi budu já,
Věrka se zeptala mojí kamarádky, kterou viděla na fotkách,
a už zase o sobě víme...

Moc mne toto setkání potěšilo a doufám, že se příště uvidíme dřív jak za takovou dlouhou dobu...
že se sejdu s oběma sestřenicemi i jejich bratry,
mými bratranci...

Někdy situace nelze ovlivnit, jak se bude vyvíjet,
ale nutilo mne to zamyslet,
proč vlastně se nevidíme častěji,
kde se v našem dětství a dospívání stala ta chyba,
že jsme se nestýkaly, že jsme neměly potřebu se vidět..,

Závěrem jen takové zakončení,
díky blogu se setkávájí i příbuzní.....

Díly Laďko, že jsi četla můj blog,
díky Věšrko, že jsi se ozvala a zeptala
a doufám holky, že až bude léto, že se setkáme všichni.

Děkuji za Vaše nakouknutí a případné komentáře

Dana