Ve čtvrtek večer jsem byla sama doma
a tak jsem se brouzdala po svém blogu.
Připomínala jsem si události,
které se staly nedávno i před skoro třemi roky.
Doba před dvěma lety byla pro mne více než psychicky náročná.
Někdy je opravdu potřeba si připomenout i ty špatné chvíle,
aby si člověk uvědomil,
jak se má nyní lépe, dobře.
A to nemyslím finančně,
ale hlavně psychicky a lidsky.
Na zlé a špatné se opravdu dost rychle zapomíná,
zvláště, když nyní prožívám svoje období plné klidu, pohody a lásky
I když nás někdo hodně zklame, jak se říká tzv. vrazí nůž do zad,
nesmíme propadat beznaději, sebelítosti...
vždy na nás někde čeká kousek štěstí, lásky,
vždy se najde někdo,
kdo nám ukáže, že pro něj jsme nejdůležitější,
kdo nám vrátí víru v lidi a v dobro.
Ale ted z jiného soudku.
Zítra to bude osm týdnů, co začalo šití s Bonii.
Některé z Vás tu již s ní šijete.
Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem začala šít také.
No sand to stihnu...
šití bude jen do konce ledna a pak prý návody zmizí...
Začala jsem před třemi dny a toto jsou výsledky zadání na první týden :
šily se pruhy, které se potom nažezaly a z nich se šily čtverce.
Mám tři druhy čtverečků....
Sešito už mám, ted ještě rozžehlit, ale to se mi dnes už nechtělo...
Dokončila jsem také výšivku....
Teď už jen nažehlit, podložit a ušít polštářek...
ale na to bude čas zítra...
Dneska už jen knížka a kafíčko...
Pohodový krok no nového týdne
Dana