středa 30. listopadu 2016

22. Planetarium

Dnes jsme s dětmi vyrazili do Planetaria v Brně, na Kraví Hoře.
Byla jsem tu snad po více jak čtyřiceti letech a byla jsem nadšená.
Děti také.

Planetarium je dva roky po rekonstrukci a je to krásná stavba.
Nachází se na kopci Kraví Hora.

Děti sledovaly pohádku Zvířátka a vesmír.
Sedačky v sále se sklopili do pololehu, abychom viděli na kopuli, kam se promítalo.
Děti seděly jako myšky a paní asistentka........ usnula.
To se mi ještě nestalo, abych při nějaké projekci usnula. Ale podmanivé hlasy herců Městského divadla v Brně, zejména Aleše Slaniny mne uspaly....
naštěstí děti to zvládly i bez dozoru jak byly hodné....

 Děti zaujala kamera a následná projekce jejich postav..... ani se jim odtud nechtělo

 pohled ze vstupní haly ven....

 optické rozdělení vstupní haly na několik částí

Venku před hvězdárnou....


Děkuji za Vaši návštěvu a pěkný večer

Dana

úterý 29. listopadu 2016

21. Horor - chci bundu

Stará bunda je ještě stále pěkná, ale...
výrazně jsem za poslední dva roky zhubla a bunda na mě visí, podfukuje, takže mne zebou celá záda a připadám si jak nahá...
Tak jsem si řekla, že si koupim novou, ale je to horor něco sehnat.
Když se mi líbí střih nebo barva, tak je to pouze ve velikostech do 40, ale já potřebuji velikost 46. Tak co s tím?
Bund je opravdu hodně, ale ve větších velikostech jsou jednak barevně nezajímavé,
jednak střihově nevýrazné.
Sprominutím, některé střihy se nedovedu předstvit ani na některých sedmdesátnicích.
Hrůza a horor.
A to jsem si myslela, že dojdu do jednoho, dvou, maximálně tří obchodů a bude nová bunda v tašce a já pojedu spokojeně domů.
Opak je pravdou.
Celé odpoledne jsem doslova probíhala po Brně jeden obchod za druhým,
abych nakonec jela domů bez bundy a unavená jako kotě.

Takže na zvednutí nálady si jdu dát teplou vanu a alou do postele.

Děkuji, že jste dočetli až sem a přeji pěkný večer.

Dana

pondělí 28. listopadu 2016

20. Ještě jednou frňákovníky

když jsem je šila, nebyla možnosst je rychle stáhnout do pc,
a tak to nyní napravuji a posílám pár fotek z naší velkovýrobny....





Tahle hromada ale není zdaleka všechno, co se ušilo...
na Košinku jich bylo přes padesát
a třicítku si přivlastníla dcera pro kolegyňky do práce jako pozornost na Vánoce.

Už je nechci ani vidět, až snad někdy, ted se bude zase dělat něco jiného...

Děkuji těm, kdo dočetli až sem za jejich trpělivost.

Hezký večer

Dana

19. Adventní kalendář

Vloni jsem šila pro jednoho vnoučka adventní kalendář,
letos dorostl druhý vnouček do věku, kdy již rozpozná některá čísla a kdy už má rozoumek s adventního kalendáře,
tak babička sedla k šicímu stroji a šila....
je to stejný jako vloni, to aby si chlapci nezáviděli....



Fotím na telefon, světlo je už také na nic, proto omluvte horší kvalitu obrázků.

Děkuji za nakouknutí

Dana

18. Předadventní

a zároveň i předvánoční Kočinka je za námi...
vše dobře dopadlo, 
a tak jak jsem slíbila, ukazuji některá dílka našich dětí,
které vytvářely v kroužcích a byly dány do prodeje....

 Rybičky z kartonu se sladkostmi měly u dětí úspěch

 vyřezávané dřevěné stromečky jako krásná dekorace

 ten druhý v řaděm s vínovými svícemi už zdobí stůl u dcery - zajímavě udělaný adventní svícen






 Krásné Betlémy z keramiky s postavičkami s vosku..


A spousta dalších a dalších výrobků, nestíhala jsem fotit,
protože práce okolo bylo víc než dost... 
tak snad za rok toho bude více...

Pěkný zbytek dne a děkuji za nakouknutí

Dana

sobota 26. listopadu 2016

17. Rána do zad

někdy přijde od člověka, od kterého to nejméně čekáme.
O to je to bolestivější...
Bolí srdce i duše,
nechápe změnu ani proč? kvůli čemu nebo komu?
Bolí to a moc.
Snad brzo přebolí ale zapomenout se nedá.
Ani nechci. 
Nechci ani brečet nebo naříkat...
jen na chvíli tiše zalézt do kouta, pustit si hudbu, zapálit svíčku a přemýšlet...
Ne, raději nemyslet, jen být sama se sebou....

I takové dny jsou.

Přeji Vám lepší vykročení do adventu, než čekalo mne....

Dana

pátek 25. listopadu 2016

16. Připraveni....

na Vánoční Košinku...

Dnes proběhla generálka programu....
vše OK, jen Kubík, místo aby začal říkat básničku Těšime se na Vánoce...
tak začal zpívat písničku Statistika nuda je....
to byla rychlost jej rychle přesměrovat na to co má říkat, 
ale i tak měl velkou radost z potlesku ostatních.

Prodejní stoly jsou připraveny s výrobky na prodej,
dílničky pro děti nachystány,
Ježíškova pošta připravena přijímat dopisy...
Vánoční cukrárna má stolky přichystané, jen zítra donést občerstvení a můžeme začít....
ale já ted už odpadám.

Dobrou noc a zítra i s obrazovým zpravodajstvím.

Dana

čtvrtek 24. listopadu 2016

15. Spát, jen spát....

Včera jsem šila na Vánoční Jarmark až do jedenácti večer.
Výsledkem bylo několik toaletek a dvě kabele na nákupy...
večer se mi už nechtělo fotit, že vyfotím ráno...
ale ráno jsem vstávala rozlámaná, bolavá a ještě jsem zaspala,
ne že úplně, ale odtípla jsem si budík a pak honem, honem,
pobrala věci a mazala do školy....
Dopoledne jsme byli s dětmi mimo školu na dopravní výchově,
a už tam na mne šla nějaká únava a bolest hlavy.
Dojela jsem po třetí hodině domů a šla si na chvíli lehnout.
Probudíla se před chvíli, shledla stránky ostatních blogerek, dala vanu a jdu zase do kanafasu a spát a spát a zase jenom spát.

Toaletky ani kabele nemám samozdřejmě nafocené,
ale slibuji, že na Jarmarku budu fotit a v neděli Vás uzasypu fotkami.

Dobrou noc

Dana

středa 23. listopadu 2016

14. zapomenutý příspěvek

tak jak jsem si řekla, že budu aspon psát každý den-
 tak jsem včera hrubě nestíhla nic, ale vbec nic ani doma udělat.
Vnouček je nemocný,
je už čtvrtý týden doma na antibiotikách, 
napřed zápal plic a ted do toho angína.
S dcerou se střídáme, ona hlídá ráno, já jsem v práci,
potom je tu vnuk dvě hodinky sám s dědou,
a přijíždím z práce já a dcera je pro změnu v práci.

Vnuk už čeká, jak se objevím ve dveřích a hned se hrne, že si jdeme hrát, číst, nebo zkrátka něco spolu dělat, at už je to malování, lepení nebo něco jiného.
Když jej večer naženu do postele, tak jsem sama tak vyřízená,
že jsem ráda, že najdu cestu do koupelny a potom do postele.
Už at jde do školky, do kolektivu, at mu jej nemusíme nahrazovat my dospělí.
Tvořím s ním ráda, ale čtyři týdny je už moc i na mne,

Loučím se s Vámi s mírně depresivní náladou, 
s nadějí, že zase bude lépe.

Děkuji, že jste dočetli až sem.

Zdraví

Dana

pondělí 21. listopadu 2016

13. Drobné radosti

Někdy se stane, že ráno vstane tzv. tou špatnou nohou.
Dnes jsem měla ráno také takový dojem...
Do práce jsem jela autem...
najedu na dálnici a v rádiu slyším,
že je předemnou dopravní nehoda, provoz zastaven,
objezdové trasy ucpané, zdržení na hodínu a déle....
co těď?
Pojedu starou cestou, je to stejně dlouhé...
první sjezd z dálnice pryč a už si to řítím po státní a po okreskách na Brno...
ve sjezdu od Deblína na Tišnov přede mnou kolona,
v dálce majáčky, hasiči, policie, záchranka...
otočit auto na úzké silnici není žádná radost,
ale zvládali to řidiči přede mnou, musela jsem taky...
objezdová cesta uzounká, klikatá, rozbitá,
no ale dojela jsem do školy včas..

Dovlekla jsem do kabinetu věci na sobotní jarmark,
ještě jsem celá udáchaná a někdo klepe na dveře...
"Paní asistentko, včera jsme byli s rodiči na výletě a tam jsem našla takovéto krásné kamínky, tak Vám je nesu"
hlásí mi malá holčička z vedlejší třídy.
Hned jsem měla na rtech úsměv a nádherný pocit, jakýže to je dneska nádherný den.
I malý kamínek dokáže udělat zázrak a ze stresového rána vykouzlit krásu a pohodu.

Mějte i Vy pohodové dny a radujte se i z těchnejmenších maličkostí, které nám druzí dají s úsměvem a z lásky a pochopení.

Pěkný večer a děkuji za návštěvu.

Dana

neděle 20. listopadu 2016

12. Radůz a Mahulena,

další nádherné představení na Hudební scéně Městských divadel Brno.
Titulní roli si zazpívali Aleš Slanina a Zelová (nevím křestní jméno)

Krásný příběh o nenávisti a lásce,
o zlu a dobru.
Jako vždy Aleš Slanina předvedl bravurní výkon v roli Radůze.
Obecenstvo tleskalo ve stoje.

Všeobohacující zážitek v předadventním čase.

Děkuji za nakouknutí a dobrou noc.

Dana

sobota 19. listopadu 2016

11. Frňákovníky

všude, kam se doma podívám...
Za týden máme ve škole Vánoční Košinku a tak šiji a šiji,
na nic jiného není čas,
není čas ani fotit,
ale zítra to jisto jistě napravím
a vyfotím tu hromadu frňákovníků co budu mít našitou na
Vánoční Košinkovský jarmark..
taky budou z hexagonků nějaké podkafíčka
a doufám, že v týdnu stihnu i nějakou tu toaletku...
ale teď jdu šít další frňákovníky...

Pěkný večer

Dana

pátek 18. listopadu 2016

10. Fotka



Tak takový nepořádek zústal z našich stropů. Je tu opravdu vidět, jak byly stropy prohnile a že už opravdu byla nutná rekonstrukce



Kostel v Brně - Králově Poli na ulici Božetěchova.



Problematický památník, u kterého se v nedávné době řešilo zda bude či nebude i srp a kladivo....


Podzimní park okolo památníku a kostela.... škoda jen, že z druhé strany končí park u čtyřproudé silnice....


Nově objevená prodejna ryb, s velkým výběrem....


Brněnský Zelný trh - uprostřed kašna Parnas, vzadu divadlo Reduta...
škoda, že už po rekonstrukci tu nejsou ti stákaři co tu bývali a není už takový výběr zboží, na které jsem byla zvyklá v minulých letech....

Tak konečně jsem dala nějaké fotky,
i když fotoaparát stále nenalezen.......
no nahradila jej nová čtečka a telefon....

Pěkný zbytek dnešního podvečera a nezapomeňte si užít přicházející víkend...
... teda jestli bude jak u nás, tak jen mlha a mlha a nic jiného není vidět..

Děkuji za návštěvu

Dana

čtvrtek 17. listopadu 2016

9. Dnes

je to dvacetsedm let, co jsem si z nemocnice dovezla dcerku domů.
Narodila se sice už 24. října, ale špatně měla ošetřenou pupeční šňůru a začalo ji to hnisat a krvácet. Napřed jsem s týdením miminkem musela jezdit denně do nemocnice na injekce,
samozdřejmě, že autobusem, protože jsme auto neměli,
potom si ji nechali v nemocnici.
A právě 17. listopadu jsme si ji dovezli domů.
Nesledovala jsem, co se děje, protože dny předtím jsem byla jak ochromena
strachem o moji holčičku.
I když jsem měla doma už tři kluky, nebo právě proto,
že jsem už byla mámou tří dětí,
o to strach byl větší.
Strach o ni byl také násoben tím,
že skoro devět roků před jejím narozením se mi narodil první syn,
který byl bohužel nemocný a po pár dnech zemřel.
Měl rozštěp břišní dutiny,
 proto byl můj strach o to větší,
když dceři začal hnisat a krvácet pahýl po pupeční šňůře.

Dnes je dcera již sama maminkou krásného kloučka,
ale stále dnešní den slavíme jako její znovunarození.

I takovouto cenu může mít 17. listopad.

Přeji pěkný zbytek večera a dobrou noc.

Dana

středa 16. listopadu 2016

8. Probuzení

do dnešního rána bylo opravdu katastrofální.
Auto bylo jako jedna ledová koule,
ani za pomoci rozmrazovače nešlo pořádne oškrábat...
teda šlo, ale trvalo mi to skoro půl hodiny, 
než bylo ve stavu, abych mohla jet...
a že i okolo auta to byla pěkná skluzavka....

Obyčejné okresky byly ošetřeny že byly,
na státních už to bylo lepší,
ale ta mlha, ta byla šílená a do toho ještě cosi padalo....
na druhou stranu musím pochválit údržbu D1,
 protože dálnice byla 100% sjízdná,
a jak se na ni najelo,
tak už se krásně jelo až do Brna....

Na dálnici plynulý provoz,
i v omezeních,
ale v okamžiku, kdy vjededete, respektivě vyjedete z Pisáreckého tunelu
dole v Pisárkách,
tak nastává pravá dopravní zácpa...
dva pruhy vedoucí od výstaviště, jeden z tunelu a jeden z Hlinek,
a to všechno se má spojit do jednoho pruhu...
hrůza hrůz, denodenně kolony, a to v každou denní dobu.
To stejné je i z druhé strany, po vyjetí z Královopolského tunelu při cestě směrem na Pisárky..
dva pruhy od tunelu, třetí pruh od Královohradecké, další dvě připojovací odbočky,
a v konečné fázi auta od Bystrce a to vše se má vlézt do jednoho jízdního pruhu.

Nejedná se o dlouhý úsek,
myslím si že je to necelý kilometr (nikdy mne nenapadlo to změřit),
jedná se o úsek okolo bývalých zahrádek, kousek okolo řeky a bývalých vodárenských nádrží, ale už by konečně mohli naši architekti a geometři s tímto úsekem něco kloudného vymyslet.
Jak může fungovat městský okruh, když se z několika jizdních pruhů musí smrsknout do jednoho jízdního pruhu?
Kolik aut tam denně uvízně v poměrně dlouhých kolonách,
to nikdo nevidí?

No nic, nebudu to dále rozvádět a jdu se naložit do vany.
Pan Domácí je už doma, tak už tu nejsem sama.

Pěkně si užijte zítřejší sváteční volný den.

Dobrou noc.
Dana

úterý 15. listopadu 2016

9. Někdy....

má člověk pocit, že čas strašně letí,
že nic nestíhá.
A zase naopak, jsou dny,
které se vlečou, práce plno hotovo a přesto je tu takový divný pocit.....

Ne nechci tu filozofovat, jen přemýšlím nad tím,
co vlastně celé dny dělám,
že mám pocit, že nic nestíhám,
ale přesto jsem strašně unavená.

Probírala jsem to s dcerou.
Ta se divila, co zase mám, že když se ohlédne,
co se tu na baráku za poslední měsíc a něco
udělalo, tak má pocit, že ani nespala a jen pracovala.

Po pádu Pana Domácího ze schodů,
po jeho zlomené ruce a jejím rovnání,
po tom, co byl umístěn na přechodnou dobu do LDNky,
tak se asi přece jen udělalo kus práce.

Mladí se stěhovali nahoru do poschodí, 
my naopak zase dolů do přízemí.
Při stěhování se ale zjistilo, že strop nad dvěma místnostmi je dílem
prohnilý, dílem nějakými broučky a hmyzem prožraný.
Bydlíme tu šestý rok, a nikdy by nás nenapadlo,
že původní majitel vyměnil pouze stropy nad polovinou domu,
udělal sice i nové krovy a nově položil střechu,
ale na půlku baráku se se stropama vykašlal.

Takže.....
měnili se trámy ve stropech, zateplovalo se, podbíjely se podhledy,
dělala se podlaha na půdě, aby se tam dalo chodit a nikdo nepropadl dolů.....
Ale ani dole to nebylo bez práce...
Museli se vybourat nové dveře do pokoje,
kousek pokoje ubrat, postavit novou příčku,
aby Pan Domácí měl svůj vchod a já jej ráno nebudila,
když se vypravuji do práce.
Ale vše je hotovo,
teda není to vše ještě na 100 % hotovo, ale už tu může vegetovat,
a tak zítra vyzvedávám Pana Domácího z LDNky.
Budu ted mít čtyři dny volno,
tak  jej snad stihnu aklimatizovat na nový chod domáctnosti.
Budu se muset po skoro šesti  týdnech taky motat kolem sporáku - pro mne samotnou se mi nechtělo vařit, tak jsem se bud přiživila u mladých nebo jen polívka do hrnečku - zalít a je hotovo.

Ale zase to bude mít svoje pozitiva.
Nebudu tu celé večery sama, budu se zase mít s kým dohadovat, (samozdřejmě že jen v dobrém), budu mít zase pro koho vařit a péct a zkoušet nové recepty.

Jdu si užívat poslední osamocený večer....
I vám, co jste dočetli až sem,
přeji pěkný večer a děkuji za Vaše nakouknutí.....

Dana

pondělí 14. listopadu 2016

8. Někdy špátně chápu...

jako třeba dneska.
Nějak jsem nepochopila, proč jsme museli být i my asistenti na pedagogické radě.
Vím, že ve čtvrtletí se musí konat,
že učitelé na ní zhodnotí prospěch svých svěřenců,
ale proč jsme tam byli i my, asistenti pedagoga,
to opravdu nevím...
asi do počtu,
protože jinak to vidím na zbytečně  ztrávené čtyři hodiny ve škole.
Nás se tam nikdo na nic neptá,
nemáme ani poradní nebo jakýkoliv hlas a vliv,
ale musíme tam být.....
Co na to říct? 
Asi nic...

Ráno jsem jela ještě za tmy, 
venku minus pět,
vrátila jsem se zase za tmy,
a venku minus pět.
Tak ani nevím, zda bylo dneska hezky nebo škaredě.

Jdu se připravit na zítra a spát,
dneska mi ten úplněk už nějak nedal....

Pěkný večer
Dana

neděle 13. listopadu 2016

7. Nedělní

odpoledne přímo si říkalo o vycházku.
Venku bylo krásně azuro, na sluníčku i docela teplo
a tak jsem s našimi psími kluky vyrazila do přirody.
Vycházka se opravdu vydařila a krásně unaveni jsme se vrátili domů.

A co jsem dělala jinak celý den?
Protože se blíží naše Vánoční Košinka,
tak jsem šila "rýmovníky" at už na prodej, tak do tomboly.
Budu jich mít asi 35 kousků.
Potom jsem také dělala podkafíčka z hexagonků, kterým jsem propadla už na jaře.
O volném svátečním dnu chci ještě ušít nějaké látkové košíčky,
at už je nabídka pestřejší.

A odpočívala jsem u knížky.

Pěkný večer a dobrou noc.
Dana

sobota 12. listopadu 2016

6. Mlha

všude, kam se podíváš...
Venku je nejen zima, ale i mlha,
skoro se dá říci jak v pohádce o Rákosníčkovi...
a byla  mlha taková, že by se dala krájet.....

V sobotu chodívám se psem na delší vycházky,
ale dnes mne k tomu jaksi nic nedonutilo.
Spíš jsem seděla v křesle a bud si četla,
nebo šila z hexagonků podkavíčka
na Vánoční Košinku....
ještě mi chybí udělat frnákovníky 
a bude něco do tomboly...
příští víkend ještě napeču perníčky...
at se mají dětičky dobře..
je to krásně zavedená tradice,
vždy v předvečer první adventní neděle uspořádat takovou předvánoční zábavu  pro děti, která je spojená s vánočními dílničkami,
vystoupeními žáků školy,
s vánoční kavárničkou se zákusky, které mi dospělí doneseme....

Pěkný sobotní podvečer
Dana

pátek 11. listopadu 2016

5. Mami půjč mi....

a už to neuvidíš....
takhle jednoduše se dá napsat, proč stále nemám fotky.
Mladí si napřed půjčili foták, 
potom čtečku karet,
a já ted nemohu stahovat fotky z telefonu a ani fotit.
Tak aspon slovem....

Dnes jsme se s Kubíkem neučili ve škole,
ale vyrazili jsme do Brna....
Napřed jsme z Královopolského nádraží jeli vlakem na Hlavas.
Rozumějte na Hlavní nádraží v Brně.

Potom jsme se pomalu loudali ulicemi města,
ukazovali si různé zajímavé věci...
a pak mne upoutala krásná látka za výlohou v Karsu.
Šla jsem ji tedy kopit, protože naše paní učitelka chce pro dceru toaletku a frnákovník,
ale má to jednu podmínku - černobílé - dcera jiné barvy neuznává.
Proč ne?
Ale proč o tom píši? 
Stala se nám tady taková nemilá příhoda,
naštěstí Kubík to vzal s humorem a nadhledem.
Řekla jsem kolik chci látky, paní naměřila a ustřihla.
A v tom se Kubík zeptal: Proč jste to stříhala?
logická otázka pro autisku, pro paní ale ne...
rozkříkla se na Kubíka, jestli to má kousat zubama nebo jak a směrem ke mně, že s takovýma nevychovanýma  spratkama nemám chodit nakupovat.
Kubík na ni koukal, ale než jsem stihla odpovědět, tak s přehledem odpověděl on:
Já jsem autista, ale vy nemáte vychování...
Paní jen otevřela pusu a na další odpověd se nezmohla.
Potvrdila jsem ji Kubíkovu odpověd a když jsme potom platili u pokladny,
tak dala Kubíkovi mašličku s úsměvem se mu omluvila.

Prošli jsme také Svoboďák, kde se vše chystalo na otevření prvního Svatomartinského vína.
Na Zelném trhu jsme nakoupili zeleninu (tu jsme se procvičili v názvech zeleniny)
a za odměnu jsme šli na svačinku do Mekáče.

Kubík si to náležitě užíval, stihli jsme si cestou opakovat co známe z přírodovědy, vlastivědy, říkali si anglická slovíčka, počítali, četli cedule, plakáty, nápisy, zkrátka měli jsme školu ve městě.

Nakonec mne Kubík pobavil slovu :
Směji se jak koník, skáču jak kozlík, jakou já mám radost.

I takhle lze dítě učit, zábavnou a hravou formou.
Přeji pěkný páteční podveče.
Dana

čtvrtek 10. listopadu 2016

4. První sníh

Letos přijel Svatý Martin tak trochu v předstihu...
všichni o něm mluvili,
všichni jej očekávali...
a ON jako každoročně,
všechny překvapil.

Venku bylo bílo,
ted z nebe padají chuchvalce bílé vaty,
a vnouček se nemůže nabažit....
(Já musím ušít nové rukavice, nějak se na ně zapomělo).

Nejvíce se sněhu diví naše tříměsíční psí mimina..
opatrně našlapují do čehosi bílého,
co je mokré a co je studí do paciček....
tak raději honem udělat potřebu 
a honem kalupem do tepla pelíšku.

Užívejte i vy teplo domova
a pohledů na krajinu,
kde se drží ještě trochu sněhu.
Snad bude letošní zima víc zasněžená jak ta minulá.

Pěkný večer...
Dana

středa 9. listopadu 2016

3. Jen tak....

pro radost,
jsem se dneska vypravila do velkoměsta...
po škole jsem si šla projít centrum Brna.
Zas tak bezcílně jsem teda nebloudila,
obrážela jsem obchody s látkami 
a sháněla.....
no přece adventní kalendář na ušití
pro vnoučka.
Vloni jej dostal starší vnuk,
letos jej dostaně i ten tříletý.
Už z toho bude mít přeci jen trochu rozum.

Ale mám i dotaz....
někdo vloni tu dal možnost si stáhnout a vytisknou
lístky s úkoly na advent.
Vloni to pro nás nemělo kvůli věku vnoučka
až takový smysl,
ale letos, letos bych to brala všemi deseti.
Neporadíte mi prosím někdo, kde to hledat?
Předem moc děkuji.

U nás není zvykem na Vánoce dávat velké a drahé dárky,
ale vždy jen takové drobnosti,
které udělají velkou radost,
ale sami byste přemýšleli, zda je nutně potřebujete.
Snažíme se, aby Vánoce byly o setkání a shledání,
o lásce a tichém štěstí, že jsme všichni spolu.

A právě takové dárky jsem koupila dcerám.
Krásný hrníček k namalování i s barvičkama.
Vím, že mají takové věci rády,
a ač jsou již obě dospělé,
tak se jim bude velice líbit.

No a když jsem už sháněla ten adventní kalendář,
tak mi v kabele se objevily i další látky s vánočními vzory.
Fotky stále nemohu stáhnou,
tak uvidíme , kdy budou.

Krásný večer a dobrou noc.
Dana

úterý 8. listopadu 2016

2. Kde jen je....?

Taky se Vám stává, že jdete pro něco najistotu a ono to tam není?
Vždyt si dobře pamatujete,
kam jste to položily nebo uklidily...

Po našem rodinném stěhování
někam záhadně zmizel nejen foták,
ale i čtečka karet....
a tak, když ted mám čas psát na blog,
nemohu fotit a vkládat ani fotografie z telefonu,..

Ráno bylo mrazivé, ale krásně bíle ojíněné,
ne že by se mi líbilo škrabat auto,
ale to bílo na trávě a stromech....
no začátek pohádky,..

Odpoledne jsme se vypravily s dcerou do Ikey..
vnoučka odložily v hracím koutku,
a hurá nakupovat....
dcera si koupila krásnou modrou sadu talířů,
pro Ježíška se koupily nové peřiny,
já si koupila do svého pokoje krásnou,
i když zcela jednoduchou stojací lampu,
a hlavně, hlavně jsme dovezly
spousty svíček.

Krásně mi tu ted prosvětlují pokojík
a já se chystám jít spát....
ráno se zase vstává....

Dobrou noc.
Dana

pondělí 7. listopadu 2016

1. Kdo chodí po svých,

nebo jezdí hromadnou dopravou,
uvidí mnohdy více jak z pohodlí auta.

Auto už zase sice mám,
ale na zimu jsem se rozhodla přece jen jezdit do práce vlakem.
A hned při své první cestě
z práce na vlakové nádraží,
jsem objevila krásy Brna 
i obchůdky, které jsem dříve neznala.....

Nejprve krásný kostel v Brně na Božetěchově ulici,
hned vedle je park,
ve kterém je umístěn kontroverzní pomník
padlým sovětským vojákům.
Jen mlhavě si vzpomínám, 
a není to tak dávno,
kdy se řešilo, zda na pomníku bude i srp a kladivo,
nebo tam bude jen hvězda.
Tak je tam jen ta hvězda a rusky napsané nápisy.
Fotečky jsem udělala, ale telefon se nechce kamarádit  s počítačem,
tak musím počkat, až mi mladí vrátí čtečku karet,
(ale ted už spí, tak fotečky  budou zítra)

No a hned koousek dál,
je úplně fantastická prodejna s čerstvými,
i mraženými rybami.
Hned jsem tam vplula a vyplula s rybkou v kabeli,
teda s kouskem rybky.

Tak dobrou noc....
Dana

neděle 6. listopadu 2016

Nezapomínám....

na blog, jen jsem nějak víc nestíhala..
Po více jak třech letech doma,
dva roky po neschopenkách
a roku na pracáku,
jsem v září nastoupila do práce.

Což o to, práce je super,
baví mne dělat s dětmi,
dělám asistentku pedagoga,
a tak mne těší,
jakých úspěchů, 
at malých nebo větších můj svěřenec dosahuje.

Takže první týden v září zvykání si na novou práci...
potom jsem měla autonehodu
a nemohla se vůbec hýbat,
všechno mne bolelo, dá se říci že celý člověk...
a ještě jsem nebyla zdaleka fit,
tak manžel si uděla letecký večer ze schodů.....
volala jsem RZetu, 
odvoz do nemocnice, ruka zlomená, museli mu ji dokonce rovnat....

Já s manželem bydlela v poschodí,
mladí v přízemí...
tak dcera rozhodla, že se vše musí přestěhovat.
S manželem to taky nebylo s rukou v sádře jednoduché,
věk si už vybírá svoji daň...
tak jsme vyřídili LDNku a manžel se odjel "rekreovat"

Bezva, začalo stěhování...
ale s nemilým a to velmi nemilým překvapením.
Dům jsme koupili před šesti lety,
viděli jsme nové krovy, 
nad částí domu nové stropy....
ale bohužel už jsme nevěděli, že bývalý pan majitel
udělal práci jen na půl.

Při stěhování jsme chtěli se stropu u vnoučka v pokoji
odlepit polystyren, co tam byl nalepen...
a ejhle, pod ním lakované desky...
ale jen jsme se jich dotkli,
tak začal ze stropu padat jemný prášek...
desky dolů....
a hrůza...
půlka střechy shnila a prožraná....
¨tak strhnout strop,
sehnat trámy,
desky....
a co já vím co ještě a dělali se nové stropy.

V přízemí se zase proháněl pan zedník...
pokoje byly původně průchozí,
ale my potřebovali udělat manželovi pokoj se samostatným vchodem....
tak jedny dveře vybourat,
ubrat kousek místnosti a udělat příčku,
aby se do dalšího pokoje dalo chodit přes jakousi takovou chodbičku...

No co mám povídat, špíny a prachu bylo všude víc než dost.
Dnešním dnem si ale konečně mohu říci
HOTOVO
No, teda jak se to vezme,
musí se ještě ty nové zdi vymalovat,
ale prý se musí počkat aspon měsíc než to vyschne....

Ale i tak mohu říci hotovo.
Peřiny, deky, záclony, vše vypráno,
okna umytá,
všechny škvíry vysmejčené,
všechny krabice opět vybalené a uklizené,
ají ted budu snad mít více času na blog...

Přiznávám,
že jsem byla tak unavená a tím vším tak otrávené,
že jsem chodila naVaše blogy čerpat energii,
ale sama jsem ji neměla,
abych sem něco vložila...

Pěkný zbytek víkendu a já se jdu kochat skoro novým,
voňavým bytečkem...

Dana