5. Mami půjč mi....

a už to neuvidíš....

takhle jednoduše se dá napsat, proč stále nemám fotky.

Mladí si napřed půjčili foták, 

potom čtečku karet,

a já ted nemohu stahovat fotky z telefonu a ani fotit.

Tak aspon slovem....

Dnes jsme se s Kubíkem neučili ve škole,

ale vyrazili jsme do Brna....

Napřed jsme z Královopolského nádraží jeli vlakem na Hlavas.

Rozumějte na Hlavní nádraží v Brně.

Potom jsme se pomalu loudali ulicemi města,

ukazovali si různé zajímavé věci...

a pak mne upoutala krásná látka za výlohou v Karsu.

Šla jsem ji tedy kopit, protože naše paní učitelka chce pro dceru toaletku a frnákovník,

ale má to jednu podmínku - černobílé - dcera jiné barvy neuznává.

Proč ne?

Ale proč o tom píši? 

Stala se nám tady taková nemilá příhoda,

naštěstí Kubík to vzal s humorem a nadhledem.

Řekla jsem kolik chci látky, paní naměřila a ustřihla.

A v tom se Kubík zeptal: Proč jste to stříhala?

logická otázka pro autisku, pro paní ale ne...

rozkříkla se na Kubíka, jestli to má kousat zubama nebo jak a směrem ke mně, že s takovýma nevychovanýma  spratkama nemám chodit nakupovat.

Kubík na ni koukal, ale než jsem stihla odpovědět, tak s přehledem odpověděl on:
Já jsem autista, ale vy nemáte vychování...

Paní jen otevřela pusu a na další odpověd se nezmohla.

Potvrdila jsem ji Kubíkovu odpověd a když jsme potom platili u pokladny,

tak dala Kubíkovi mašličku s úsměvem se mu omluvila.

Prošli jsme také Svoboďák, kde se vše chystalo na otevření prvního Svatomartinského vína.

Na Zelném trhu jsme nakoupili zeleninu (tu jsme se procvičili v názvech zeleniny)

a za odměnu jsme šli na svačinku do Mekáče.

Kubík si to náležitě užíval, stihli jsme si cestou opakovat co známe z přírodovědy, vlastivědy, říkali si anglická slovíčka, počítali, četli cedule, plakáty, nápisy, zkrátka měli jsme školu ve městě.

Nakonec mne Kubík pobavil slovu :
Směji se jak koník, skáču jak kozlík, jakou já mám radost.

I takhle lze dítě učit, zábavnou a hravou formou.

Přeji pěkný páteční podveče.

Dana