tak jak jsem si řekla, že budu aspon psát každý den-
tak jsem včera hrubě nestíhla nic, ale vbec nic ani doma udělat.
Vnouček je nemocný,
je už čtvrtý týden doma na antibiotikách,
napřed zápal plic a ted do toho angína.
S dcerou se střídáme, ona hlídá ráno, já jsem v práci,
potom je tu vnuk dvě hodinky sám s dědou,
a přijíždím z práce já a dcera je pro změnu v práci.
Vnuk už čeká, jak se objevím ve dveřích a hned se hrne, že si jdeme hrát, číst, nebo zkrátka něco spolu dělat, at už je to malování, lepení nebo něco jiného.
Když jej večer naženu do postele, tak jsem sama tak vyřízená,
že jsem ráda, že najdu cestu do koupelny a potom do postele.
Už at jde do školky, do kolektivu, at mu jej nemusíme nahrazovat my dospělí.
Tvořím s ním ráda, ale čtyři týdny je už moc i na mne,
Loučím se s Vámi s mírně depresivní náladou,
s nadějí, že zase bude lépe.
Děkuji, že jste dočetli až sem.
Zdraví
Dana
Žádné komentáře:
Okomentovat