106. Další polštářky

opět ze zbytků a v černo-šedo-bílé kombinaci.....

Tyto tři mi jako poslední zbyly pro moji potřebu, jinak si to dcery rozebraly jako velmi žádaný artikl...

Pěkný večer. D.

105. Vím, je to ostuda,

ale, já nějak nestíhám ani fotit, ani sem vkládat.

Něco šiji, pletu, tak si říkám, vložíš to tam, 

potom někdo přijde, věc si odnese a já si teprve za pár dní vzpomenu, že jsem si to chtěla vyfotit.....

.... ale už není co...

a nebo si říkám, že to nestojí ani za to, abych si to fotila, 

že je na blozích daleko více šikovnějších lidí jak já,

ale nakonec mi to občas nedá a něco nafotím,

no a tak dnes dozrála doba, kdy to sem zkusím naházet...

takže prosím o trpělivost, 

jdu zveřejnit aspoň to, co mám nafoceno...

Probírala jsem se černo-šedo- bílými zbytky a vznikly polštářky...

zadní strana je také šedá, americké zapínání...

Náš kocourek Viktor už asi opravdu neví, kam se při spaní schovat....

Čím víc je někde věcí, tím raději tam spí, ale těch chloupků z něho co je.... no hrůza, ale pozovat s hlavou vystrčenou to nebude...

Děkuji za nakouknutí.

Dana

104. vzpomínka na Vánoce

Fotek se nafotila spousta, ale tak nějak nebyl čas je zpracovat...

tak alespoň malé ohlédnutí za svátky....

 přítel se svými dětmi

a teď pár fotek z Vánoc s dcerou, skorozetěm a vnukem

 dárky z Vánoční výměny

 všem třem vnukům jsem koupila stejný dárek - největší úspěch měl ale u jejich otců (mimo jiné synáčci prohlásili, že takové dárky oni nedostávali, tak si to museli vynyáhradit a řádili víc jak jejich děti)

 Šimon dostal bicí, ale nejvíce si je užila jeho maminka

ještě jednou stromeček z Vánoční výměny

Tak to bylo takové malé ohlednutí zpět

Mějte pohodový večer

Dana

103. učím se...

nové složitější vzory patchworku....

a výsledkem je dečka a dva polštáře pro kamarádku k narozeninám.

Zde ještě jako polotovar.... ale dodám i ukázku hotového...

 dečka a jeden polštářek jsou hotové... tak ještě jeden polštářek a může se jít zítra gratulovat...

Pěkný pohodový večer

Dana

102. Kolíkový stav

Mít kolíkový stav ..... to byl můj sen.

A Ježíšek mi jej splnil.

 Tkaní na kolíkovém stavu jsem zatím vždy jen viděla na netu, na obrázcích....

 spolu s Luckou jsme to "tkaní" hned vyzkoušely

posbíraly jsme zbytky látek, nastříhaly na proužky a už jsme zkoušely....

 .... náš první kobereček ... bude sloužit fence ohaře Anetě jako kobereček v kotci

s naším prvním tkaním na kolíkovém stavu jsme spokojené a už se těším, jak bude trochu času, že si udělám koberečky do ložnice.

Děkuji za Vaše nakouknutí a přejí pěkný večer.

Dana

101. Kočičiny

Kdo máte kočky, jistě víte, že jsou naši velcí malí pomocníci.

Tak i naše kočičiny mi dnes dělali společnost po celý den.

Vždy se snažili nacpat tam, kde jsem je nejméně potřebovala.

Po více jak měsíci jsem dnes zase sedla k šicímu stroji. Nezahálela jsem se šitím kvůli lenosti, ale kvůli nemoci. Chytila jsem strašný kašel, proběhala jsem si plicní, dělali mi testy na černý kašel, troje antibiotika a nic nepomáhalo.

Až teď už to konečně vypadá, že se kašel dávána ústup. A co že mi to nakonec teda vlastně je? Banalita - zadonosní rýma, tzn. že hlen nevysmrkávám, ale dusím se jím a proto ho vykašlávám.

Konečně mne poslali na ORL a dostala jsem další antibiotika, ale snad už to bude jen lepší. A že se to lepší, svědčí o tom, že mne zase chytlo šití a tvoření....

Dodělávám nedodělky, které měly být před vánoci, ale bohužel..... jsou až nyní...

 Beruška pozuje u nových polštářků pro dceru - nakonec se na nich uvelebila a odmítala se hnout

 Polštářky pro dceru - americké zapínání, zadní strana kostička

 Dva polštářky z hexagonů pro "tetu" mých dětí - ač není jejich pravá teta, vždy byla tam, kde ji potřebovaly, vždy pro ně měla čas a laskavé slovo - tak se snad polštářky budou líbit

 Fešanda - kotě od Berušky - nejraději spí v různých miskách a košících

 Strýček Tom - doma na něj voláme Okamuro - na jaře se ztratil a po více jak půl roce našel zase cestu domů, ted jej dostat z naší blízkosti je nadlidský úkol - nejraději mi asistuje v kuchyni

 a opet Beruška - dcera ji našla, donesla domů, takové malé ušpiněné klubíčko, které se začalo rychle aklimatizovat u nás no a za měsíc po přichodu k nám nám dala koťátka - Fešanda je jedním z nich.

a abych na sebe nezapomínala, tak i pro sebe jsem si ušila na sedačku nové povlaky na polštářky.

Děkuji za Vaši návštěvu a pěkný sobotní podvečer.

Dana

100. Posvátečně.....

Chtěla bych Vám všem popřát do roku 2018 šťastné vykročení, hodně splněných přání a v neposlední řadě hodně štěstíčka a zdravíčka.

Vím, nebyla jsem tu dlouho, nepsala jsem, ale stále jsem se snažila tak nějak sledovat tvorbu Vás všech. A že toho co jste vytvořily nebylo zrovna málo.

Nezahálela jsem ani já, ale tak nějak nebyla síla všechno nafotit, spíš jsem si vzpomněla, až jsem svoje dílko poslala do světa, že nemám ani fotečku. A když už jsem něco nafotila, nemohla jsem se tak nějak dokopat, abych to vložila do počítače. 

Až dnes, po půl roce jsem se donutila stáhnout fotky od dovolené do dnešního dne a tak se je pokusím nějak postupně vkládat sem.

Dnes vkládám fotky polštářku, který jsem šila dneska a je určený pro paní učitelku od vnoučka.

Před vánoci nebyl ve škole, byl nemocný, tak proto dárek až ted, a to si prosím vzpomněli až dneska ráno, že by babička mohla něco ušít.

Je to jednoduchá černobílá kombinace z různých zbytků, které mi zbyly od dřívějšího šití. 

zadní strana polštáře - americké zapínaní - nezapínání

Děkuji všem, co se za mnou přišli podívat.

Pěkný večer

Dana

90. střípky z prázdnin - 2. část

jeden z několika dnů v Českém Ráji....

přesun na hrad Kost...

hrad je to nádherný, už mnohokrát jsem se na něj chtěla podívat,

ale povedlo se až letos....

odpadnutím jednoho auta jsme se přesunovali nadvakrát,

ale na našem nadšení to nic neměnilo...

 jedna z hospůdek v podhradí... do tohoto rybníka se kdysi vyléval odpad z hradní kuchyně...

 v tomto čase nám ještě nepršelo, ale později jsme zde našli útočiště před deštěm....

 vstup do hradu....

 svatební kočár - dovedete si představit, že v toto kočáru prožijete skoro půl roku při svatební cestě do Itálie?

 údolí Plakánek - první odpadlík - já - který tuto cestu vzdal, a nebyla jsem sama....

 dva dospělí a pět dětí se vypravilo na výlet údolím Plakánku.....

 bohužel přišel ale déšť a tak volili náhradní trasu....

 jen nám bylo dobře v hospůdce pod stříškou...

Návrat na chatu v dešti, mokré děti, ale spokojené,

tak skončil jeden z našich výletů...

äle vzpomínky stojí za tu trochu mokra...

Děkuji, že jste nakoukli...

Dana