Rekapitulace

prvního týdne prázdnin.

Ušila jsem vnoučkovi kocouří kratásky....

byla jsem s vnoučkem na TRAKTORŠOU

 vylezl si i do  kombajnu....

Došila a ušila naslibované kabelky.....

napřed jednu čistě kočičkovou...

 toaletku s motýlky

 další kabelka je knoflíková...

 a poslední byla černá v kombinaci opět kočiček....

 nakonec k nim přibyla i jedna ze sovičkama...

 no a aby toho nebylo málo...

¨tak jsem dnes dokončila hexagonky....

Ted už jen vymyslet, co dám na zadní stranu deky,

co dám dovnitř...

a to nejhorší,

zjistit, jak ji budu prošívat....

neporadíte mi někdo, kdo s tím má zkušenosti?
Je to moje první deka,

a hned jsem se pustila do papírového patchworku,

kdy jsem zatím celé šila v ruce.

No a protože nejen prací je člověk živ,

tak jsme vyzkoušeli i bezlepkovou, květákovou pizzu..

Uvaříme jeden květák do měkka a rozmixujeme jej

s 4 vajíčky ...

osolíme, opepříme...

rozetřeme na plech a pečeme 

asi na 180 stupnů do mírného zezlátnutí...

Vyndáme z trouby...

potřeme kečupem (my rajským protlakem)

 dáme nahoru vše co máme rádi...

u nás to byly tři druhy sýru,

rajčata, paprika, olivy,

 a pečeme dalších asi 20 minut do křupava...

A výsledek? Vynikající... nešlo ani nafotit na talíři....

Děkuji všem kdo dočetl až sem a děkuji za případné komentáře.

Krásné letní dny

Dana

U nás...: Soutěž u Věrky

U nás...: Soutěž u Věrky: o knihu  Velká máma . Určitě si najde cestu k srdcím čtenářů.

Dost už bylo....

smutku, splínu, trápení,

dost už bylo depresí....

Nový začátek?

Musím to zkusit!

Takto už nejde dál,

a kdy jindy nastartovat novou životní etapu,

když ne zrovna ted?

v tuto dobu?

s prázdninami?

s létem?

Někdy jsou dny černé jak nejhlubší noc,

tech zářivých je málo...

ale musím se naučit hledat to krásné

i v denodenních negativech a bolestech...

v trýzni a v neutuchajících depresích...

Musím se naučit žít svůj život,

naučit se víc poslouchat svoje tělo,

svoje intuice,

prožívat svůj život,

ne žít a nechat se vléct životem jiných...

Moje přání na prázdniny, co chci podniknout, co chci prožít:

• věnovat se sama sobě
• přečíst si v klidu nějaké knihy
• došít  a doplést resty
• začít apon jednou týdně jezdit na kole...
• jet aspon na pár dní pod stan
• užít si v klidu grilovačku, (ne jako ten co lítá okolo jiných, ale jako ta, co je obsluhována)
• myslet v prvé řadě na sebe, na svoje zdraví a teprve potom pomáhat a starat se o druhé (když jsem ted odpadla, tak to šlo samo i beze mne, tak proč se tolik stresovat, když v nouzi to dokáží sami?)

Je toho moc co chci?

Jsem sobecká a neochotná?

Ne, nejsem ani sobecká ani neochotná,

ale moje zdraví si to tak vyžaduje.

Moje duše si to tak žádá...

Já sama potřebuji se zase stát SAMA SEBOU,

ne někým, kdo je tu jen pro druhé a sebe zasunuje do pozadí...

Potřebuji nutně si dělat taky radost jen sama sobě,

ne jen myslet na druhé, co potřebují oni.....

Držte mi palce, 

at to dokáži,

at zvítězím nad nemocemi i depresemi,

vždyt život je tak krásný a krátký,

proto se musí prožívat a ne jen přežívat......

Kabelka a toaletka

když už se šilo,

tak i něco pro parádu,

a také něco užitečného.....

 látku mám doma už dlouho,

ale zítra jedu na Liberecko

a tak je potřeba nová kabelka....

 uvnitř mám tři kapsičky.....

 látka s hodinami se mi dost líbila,

jen čekala ve skříni, co z ní bude....

 a dočkala se...

je z ní toaletka s jednou venkovní kapsičkou na zip...

a tady je moje výbava na cestu...

Přeji pěkný a pohodový příští týden

a děkuji za návštěvu Vám všem,

co jste dneska doški se mnou až na konec mých restů...

Prostírání

jak jsem se už dřív zmiňovala,

propadla jsem hexagonům...

takže i nové prostírání.....

prostírání je oboustranné...

teprve ted začínají kvést šeříky....

Den matek

byl sice už minulý víkend,

ale fotky bohužel se zpožděním....

vnouček tvořil pro mamnku srdíčko...

(no trochu jsem mu pomohla...¨)