sobota 11. května 2019

174. Salesiáni v Pardubicích

Dnešní den byl pro mnoho lidí nejen z Pardubic, 
ale i z většího širšího okolí
ve znamení 

Festivalu SHM 2019 - Pardubice.

Salesiáni Dona Boska uspořádali pro dětí,
a nejen pro ně zábavné odpoledne....


Nějak se sem vloudila i moje fotka, ani nevím jak....



















I když nám taky trochu spadlo vody z nebes,
den to byl vydařený.
Užily si to děti všech věkových kategorií,
ale ani dospělí nepřišli zkrátka
(viz poslední dva obrázky)
Nejvíc se mi na tom všem líbilo, že jsem nikde nikoho neviděla hrát si na mobilu,
že všechny děti měly o zábavu postaráno.

Děkuji za Vaše nakouknutí a případné komentáře.

Pěkný zbytek víkendu

Dana



středa 8. května 2019

173. Devět...

je počet nákupek, které jsem dnes ušila...
… a doufám, že na delší dobu poslední....


… hezky jedna vedle druhé...


...na jedné hromadě...





ta poslední je krásně světlunko modrá, bohužel focení na tlf to zkresluje...
a ani kvalita není moc dobrá...

Dopoledne jsme byli na otočku v  Rychnově nad Kněžnou...
tak pár fotek z náměstí...


v pozadí je hotel Havel...


úplně vpravo - skoro až za dodávkou - je Muzeum hraček ve kterém je světnička i Magdaleny Dobromily Retigové,která zde nějaký čas žila...




Dnes to bylo jen Rychnovské náměstí, ale brzo se chystám na větší procházku městem...
koleno již celkem se umoudřilo, tak uvidíme...

Děkuji za Vaše nahlédnutí a případné komentáře.

Pěkný zbytek týdne

Dana

středa 1. května 2019

172. nový měsíc, důvod začít znovu

,,,tak by se dal nazvat můj uplynulý čas a to co bude...

Minulé dva měsíce jsem neměla na nic náladu. 
Dokázal mi vylepšit jen vnouček... a rodina...

Začalo to koncem února mojí operací kolene,
potom přišla přítelova hospitalizace v nemocnice 
(začínáme šestý týden )
a třešničkou na dortu byla dědova hospitalizace -
- teda skoro odsun z druhého břehu zpět do života...

Nyní je snad to nejhorší za mnou a já se začnu pomalu vracet
ke svým zálibám a koníčkům….

Začala jsem si osazovat náš pidi dvoreček/pidi zahrádku..
nové netřesky, Pan vajíčko a houbička z keramiky...



a trocha květinek...


Na dubnové šití patchworku jsme šily polštář...
dneska teprve dokončený...
není sice na sto procent precizní, 
ale o to větší je radost z hotového...


Na četná přání jsem se zase pustila do šití nákupek…
první tři z další hromady nastříhaných tašek...




Uši šiji z popruhů, vnitřek kabele má podšívku....

…. a takto šikovně parkoval jeden řidič po Velikonocích...
moc nechybělo a vykoupal auto v Orlici...




Děkuji za Vaše nakouknutí a případné komentáře...

Pěkný zbytek týdne


Dana

neděle 21. dubna 2019

171. Velikonočně

Především přeji všem, co chodí na blogy krásné Velikonoce, 
i když je už skoro po nich....

Letošní rok jsme doma asi nevykročili tou správnou nohou...
… napřed vnouček zápal plic,
potom já operace koleno,
příteli se nehojí od léta otevřená noha a skončil v nemocnici,
a aby toh nebylo málo, 
tak minulou neděli jsme odvezli dědu RZetou do nemocnice,
protože nám přestal jíst a chodit..
a výsledkem se zjistilo, že má v krvi jen necelých
třicet procent kyslíku z toho co má mít...
Nasadili mu dvoje antibiotika a snad bude lépe.

Ve středu jsem si dovezla vnoučka, abych nebyla tak moc sama doma.
No a v pátek jsme si udělali výlet..
podívali jsme se na trhy do Polska 
a zajeli na zámek do Ratibořic a do Babiččina údolí...

Ve sklepení Ratibořického zámku byla výstava keramiky a drátování...



Ratibořický zámek



u Viktorčina splavu si vodu užíval pán.... a že si ráchání ve vodě užíval...

Vnoučkovi se výlet velmi líbil...

náš otužilec -plavec


Na Starém Bělidle....
Výlet se nám moc podařil a přijeli jsme domů navečer...

V sobotu jsem si na víkend dovezla přítele z nemocnice domů
a hned v neděli jsme vyrazili na střelnici si trochu zastřílet....

tak kam budeme střílet?...

vzali jsme si z domu pár kousků....


náš palpost....




a musím se pochlubit, z dvaceti ran jsem měla osm desítek a zbytek v devítkách a v osmičkách...
Jak jsem se z počátku zbraní bála, tak ted je začínám mít ráda
Samozřejmě respekt k nim mám,
sama s nimi nic nedělám,
ale pod vedením přítele se. nimi postupně seznamuji...

Střílení jako koníček mne baví, i když tento koniček není jen koníček ale přímo kůň....
protože u pár ran člověk nezůstane, a když jsme na střelnici na palpostu
skoro tři hodiny...
tak nějaká ta včelka proletí vzduchem...

Přejí pěkné Velikonoční pondělí 
a děkuji za nakouknutí...

Dana