neděle 25. prosince 2016

36. Kterak mne vnouček rozbulel

a to doslova.
Ronila jsem pod stromečkem slzy jak krokodýl...
dojetím, láskou, štěstím,
že mám takové vnouče, jaké mám.

Rozbaloval dárky, velké nadšení,
rozbalil poslední, zesmutněl a přišel ke mně...

"Babičko, já jsem psal Ježíškovi o tablet.
O tablet pro tebe, aby mi ho donesl,
a já ti ho mohl dát.
Abys měla svůj a nemusela si půjčovat..ten můj,
abys ho měla na pořád...
ale Ježíšek mi ho nedonesl, asi zapoměl......"

A mně se koulely slzy jak hrachy a Žížalák když to viděl, 
tak zašal taky slzet, protože si myslel, že jsem z toho smutná..

"Ale babi neboj, já našetřím do pokladničky a koupim ti jej,"
uklidňoval mne a já bulela ještě víc....
dojetím, láskou, štěstím....

(Ten tablet nedostal schválně, protože jsme nechtěli, aby si myslel že dostane vše co si přeje, a on ho zlatíčko chtěl pro babičku).... no nebrečeli byste také?

Ještě ted, když se s Vámi dělím o svůj nejkrásnější a nejdojemnější vánoční zážitek tak u toho slzím..... štěstím, dojetím, láskou...


Přeji Vám všem krásné svátky, 
a mnoho takových chvil, jako jsem zažila včera já.

Dana

Žádné komentáře:

Okomentovat