a to doslova.
Ronila jsem pod stromečkem slzy jak krokodýl...
dojetím, láskou, štěstím,
že mám takové vnouče, jaké mám.
Rozbaloval dárky, velké nadšení,
rozbalil poslední, zesmutněl a přišel ke mně...
"Babičko, já jsem psal Ježíškovi o tablet.
O tablet pro tebe, aby mi ho donesl,
a já ti ho mohl dát.
Abys měla svůj a nemusela si půjčovat..ten můj,
abys ho měla na pořád...
ale Ježíšek mi ho nedonesl, asi zapoměl......"
A mně se koulely slzy jak hrachy a Žížalák když to viděl,
tak zašal taky slzet, protože si myslel, že jsem z toho smutná..
"Ale babi neboj, já našetřím do pokladničky a koupim ti jej,"
uklidňoval mne a já bulela ještě víc....
dojetím, láskou, štěstím....
(Ten tablet nedostal schválně, protože jsme nechtěli, aby si myslel že dostane vše co si přeje, a on ho zlatíčko chtěl pro babičku).... no nebrečeli byste také?
Ještě ted, když se s Vámi dělím o svůj nejkrásnější a nejdojemnější vánoční zážitek tak u toho slzím..... štěstím, dojetím, láskou...
Přeji Vám všem krásné svátky,
a mnoho takových chvil, jako jsem zažila včera já.
Dana
Žádné komentáře:
Okomentovat