8. Probuzení

do dnešního rána bylo opravdu katastrofální.

Auto bylo jako jedna ledová koule,

ani za pomoci rozmrazovače nešlo pořádne oškrábat...

teda šlo, ale trvalo mi to skoro půl hodiny, 

než bylo ve stavu, abych mohla jet...

a že i okolo auta to byla pěkná skluzavka....

Obyčejné okresky byly ošetřeny že byly,

na státních už to bylo lepší,

ale ta mlha, ta byla šílená a do toho ještě cosi padalo....

na druhou stranu musím pochválit údržbu D1,

 protože dálnice byla 100% sjízdná,

a jak se na ni najelo,

tak už se krásně jelo až do Brna....

Na dálnici plynulý provoz,

i v omezeních,

ale v okamžiku, kdy vjededete, respektivě vyjedete z Pisáreckého tunelu

dole v Pisárkách,

tak nastává pravá dopravní zácpa...

dva pruhy vedoucí od výstaviště, jeden z tunelu a jeden z Hlinek,

a to všechno se má spojit do jednoho pruhu...

hrůza hrůz, denodenně kolony, a to v každou denní dobu.

To stejné je i z druhé strany, po vyjetí z Královopolského tunelu při cestě směrem na Pisárky..

dva pruhy od tunelu, třetí pruh od Královohradecké, další dvě připojovací odbočky,

a v konečné fázi auta od Bystrce a to vše se má vlézt do jednoho jízdního pruhu.

Nejedná se o dlouhý úsek,

myslím si že je to necelý kilometr (nikdy mne nenapadlo to změřit),

jedná se o úsek okolo bývalých zahrádek, kousek okolo řeky a bývalých vodárenských nádrží, ale už by konečně mohli naši architekti a geometři s tímto úsekem něco kloudného vymyslet.

Jak může fungovat městský okruh, když se z několika jizdních pruhů musí smrsknout do jednoho jízdního pruhu?

Kolik aut tam denně uvízně v poměrně dlouhých kolonách,

to nikdo nevidí?

No nic, nebudu to dále rozvádět a jdu se naložit do vany.

Pan Domácí je už doma, tak už tu nejsem sama.

Pěkně si užijte zítřejší sváteční volný den.

Dobrou noc.

Dana

9. Někdy....

má člověk pocit, že čas strašně letí,

že nic nestíhá.

A zase naopak, jsou dny,

které se vlečou, práce plno hotovo a přesto je tu takový divný pocit.....

Ne nechci tu filozofovat, jen přemýšlím nad tím,

co vlastně celé dny dělám,

že mám pocit, že nic nestíhám,

ale přesto jsem strašně unavená.

Probírala jsem to s dcerou.

Ta se divila, co zase mám, že když se ohlédne,

co se tu na baráku za poslední měsíc a něco

udělalo, tak má pocit, že ani nespala a jen pracovala.

Po pádu Pana Domácího ze schodů,

po jeho zlomené ruce a jejím rovnání,

po tom, co byl umístěn na přechodnou dobu do LDNky,

tak se asi přece jen udělalo kus práce.

Mladí se stěhovali nahoru do poschodí, 

my naopak zase dolů do přízemí.

Při stěhování se ale zjistilo, že strop nad dvěma místnostmi je dílem

prohnilý, dílem nějakými broučky a hmyzem prožraný.

Bydlíme tu šestý rok, a nikdy by nás nenapadlo,

že původní majitel vyměnil pouze stropy nad polovinou domu,

udělal sice i nové krovy a nově položil střechu,

ale na půlku baráku se se stropama vykašlal.

Takže.....

měnili se trámy ve stropech, zateplovalo se, podbíjely se podhledy,

dělala se podlaha na půdě, aby se tam dalo chodit a nikdo nepropadl dolů.....

Ale ani dole to nebylo bez práce...

Museli se vybourat nové dveře do pokoje,

kousek pokoje ubrat, postavit novou příčku,

aby Pan Domácí měl svůj vchod a já jej ráno nebudila,

když se vypravuji do práce.

Ale vše je hotovo,

teda není to vše ještě na 100 % hotovo, ale už tu může vegetovat,

a tak zítra vyzvedávám Pana Domácího z LDNky.

Budu ted mít čtyři dny volno,

tak  jej snad stihnu aklimatizovat na nový chod domáctnosti.

Budu se muset po skoro šesti  týdnech taky motat kolem sporáku - pro mne samotnou se mi nechtělo vařit, tak jsem se bud přiživila u mladých nebo jen polívka do hrnečku - zalít a je hotovo.

Ale zase to bude mít svoje pozitiva.

Nebudu tu celé večery sama, budu se zase mít s kým dohadovat, (samozdřejmě že jen v dobrém), budu mít zase pro koho vařit a péct a zkoušet nové recepty.

Jdu si užívat poslední osamocený večer....

I vám, co jste dočetli až sem,

přeji pěkný večer a děkuji za Vaše nakouknutí.....

Dana

8. Někdy špátně chápu...

jako třeba dneska.

Nějak jsem nepochopila, proč jsme museli být i my asistenti na pedagogické radě.

Vím, že ve čtvrtletí se musí konat,

že učitelé na ní zhodnotí prospěch svých svěřenců,

ale proč jsme tam byli i my, asistenti pedagoga,

to opravdu nevím...

asi do počtu,

protože jinak to vidím na zbytečně  ztrávené čtyři hodiny ve škole.

Nás se tam nikdo na nic neptá,

nemáme ani poradní nebo jakýkoliv hlas a vliv,

ale musíme tam být.....

Co na to říct? 

Asi nic...

Ráno jsem jela ještě za tmy, 

venku minus pět,

vrátila jsem se zase za tmy,

a venku minus pět.

Tak ani nevím, zda bylo dneska hezky nebo škaredě.

Jdu se připravit na zítra a spát,

dneska mi ten úplněk už nějak nedal....

Pěkný večer

Dana

7. Nedělní

odpoledne přímo si říkalo o vycházku.

Venku bylo krásně azuro, na sluníčku i docela teplo

a tak jsem s našimi psími kluky vyrazila do přirody.

Vycházka se opravdu vydařila a krásně unaveni jsme se vrátili domů.

A co jsem dělala jinak celý den?

Protože se blíží naše Vánoční Košinka,

tak jsem šila "rýmovníky" at už na prodej, tak do tomboly.

Budu jich mít asi 35 kousků.

Potom jsem také dělala podkafíčka z hexagonků, kterým jsem propadla už na jaře.

O volném svátečním dnu chci ještě ušít nějaké látkové košíčky,

at už je nabídka pestřejší.

A odpočívala jsem u knížky.

Pěkný večer a dobrou noc.

Dana

6. Mlha

všude, kam se podíváš...

Venku je nejen zima, ale i mlha,

skoro se dá říci jak v pohádce o Rákosníčkovi...

a byla  mlha taková, že by se dala krájet.....

V sobotu chodívám se psem na delší vycházky,

ale dnes mne k tomu jaksi nic nedonutilo.

Spíš jsem seděla v křesle a bud si četla,

nebo šila z hexagonků podkavíčka

na Vánoční Košinku....

ještě mi chybí udělat frnákovníky 

a bude něco do tomboly...

příští víkend ještě napeču perníčky...

at se mají dětičky dobře..

je to krásně zavedená tradice,

vždy v předvečer první adventní neděle uspořádat takovou předvánoční zábavu  pro děti, která je spojená s vánočními dílničkami,

vystoupeními žáků školy,

s vánoční kavárničkou se zákusky, které mi dospělí doneseme....

Pěkný sobotní podvečer

Dana

5. Mami půjč mi....

a už to neuvidíš....

takhle jednoduše se dá napsat, proč stále nemám fotky.

Mladí si napřed půjčili foták, 

potom čtečku karet,

a já ted nemohu stahovat fotky z telefonu a ani fotit.

Tak aspon slovem....

Dnes jsme se s Kubíkem neučili ve škole,

ale vyrazili jsme do Brna....

Napřed jsme z Královopolského nádraží jeli vlakem na Hlavas.

Rozumějte na Hlavní nádraží v Brně.

Potom jsme se pomalu loudali ulicemi města,

ukazovali si různé zajímavé věci...

a pak mne upoutala krásná látka za výlohou v Karsu.

Šla jsem ji tedy kopit, protože naše paní učitelka chce pro dceru toaletku a frnákovník,

ale má to jednu podmínku - černobílé - dcera jiné barvy neuznává.

Proč ne?

Ale proč o tom píši? 

Stala se nám tady taková nemilá příhoda,

naštěstí Kubík to vzal s humorem a nadhledem.

Řekla jsem kolik chci látky, paní naměřila a ustřihla.

A v tom se Kubík zeptal: Proč jste to stříhala?

logická otázka pro autisku, pro paní ale ne...

rozkříkla se na Kubíka, jestli to má kousat zubama nebo jak a směrem ke mně, že s takovýma nevychovanýma  spratkama nemám chodit nakupovat.

Kubík na ni koukal, ale než jsem stihla odpovědět, tak s přehledem odpověděl on:
Já jsem autista, ale vy nemáte vychování...

Paní jen otevřela pusu a na další odpověd se nezmohla.

Potvrdila jsem ji Kubíkovu odpověd a když jsme potom platili u pokladny,

tak dala Kubíkovi mašličku s úsměvem se mu omluvila.

Prošli jsme také Svoboďák, kde se vše chystalo na otevření prvního Svatomartinského vína.

Na Zelném trhu jsme nakoupili zeleninu (tu jsme se procvičili v názvech zeleniny)

a za odměnu jsme šli na svačinku do Mekáče.

Kubík si to náležitě užíval, stihli jsme si cestou opakovat co známe z přírodovědy, vlastivědy, říkali si anglická slovíčka, počítali, četli cedule, plakáty, nápisy, zkrátka měli jsme školu ve městě.

Nakonec mne Kubík pobavil slovu :
Směji se jak koník, skáču jak kozlík, jakou já mám radost.

I takhle lze dítě učit, zábavnou a hravou formou.

Přeji pěkný páteční podveče.

Dana

4. První sníh

Letos přijel Svatý Martin tak trochu v předstihu...

všichni o něm mluvili,

všichni jej očekávali...

a ON jako každoročně,

všechny překvapil.

Venku bylo bílo,

ted z nebe padají chuchvalce bílé vaty,

a vnouček se nemůže nabažit....

(Já musím ušít nové rukavice, nějak se na ně zapomělo).

Nejvíce se sněhu diví naše tříměsíční psí mimina..

opatrně našlapují do čehosi bílého,

co je mokré a co je studí do paciček....

tak raději honem udělat potřebu 

a honem kalupem do tepla pelíšku.

Užívejte i vy teplo domova

a pohledů na krajinu,

kde se drží ještě trochu sněhu.

Snad bude letošní zima víc zasněžená jak ta minulá.

Pěkný večer...

Dana

3. Jen tak....

pro radost,

jsem se dneska vypravila do velkoměsta...

po škole jsem si šla projít centrum Brna.

Zas tak bezcílně jsem teda nebloudila,

obrážela jsem obchody s látkami 

a sháněla.....

no přece adventní kalendář na ušití

pro vnoučka.

Vloni jej dostal starší vnuk,

letos jej dostaně i ten tříletý.

Už z toho bude mít přeci jen trochu rozum.

Ale mám i dotaz....

někdo vloni tu dal možnost si stáhnout a vytisknou

lístky s úkoly na advent.

Vloni to pro nás nemělo kvůli věku vnoučka

až takový smysl,

ale letos, letos bych to brala všemi deseti.

Neporadíte mi prosím někdo, kde to hledat?

Předem moc děkuji.

U nás není zvykem na Vánoce dávat velké a drahé dárky,

ale vždy jen takové drobnosti,

které udělají velkou radost,

ale sami byste přemýšleli, zda je nutně potřebujete.

Snažíme se, aby Vánoce byly o setkání a shledání,

o lásce a tichém štěstí, že jsme všichni spolu.

A právě takové dárky jsem koupila dcerám.

Krásný hrníček k namalování i s barvičkama.

Vím, že mají takové věci rády,

a ač jsou již obě dospělé,

tak se jim bude velice líbit.

No a když jsem už sháněla ten adventní kalendář,

tak mi v kabele se objevily i další látky s vánočními vzory.

Fotky stále nemohu stáhnou,

tak uvidíme , kdy budou.

Krásný večer a dobrou noc.

Dana

2. Kde jen je....?

Taky se Vám stává, že jdete pro něco najistotu a ono to tam není?

Vždyt si dobře pamatujete,

kam jste to položily nebo uklidily...

Po našem rodinném stěhování

někam záhadně zmizel nejen foták,

ale i čtečka karet....

a tak, když ted mám čas psát na blog,

nemohu fotit a vkládat ani fotografie z telefonu,..

Ráno bylo mrazivé, ale krásně bíle ojíněné,

ne že by se mi líbilo škrabat auto,

ale to bílo na trávě a stromech....

no začátek pohádky,..

Odpoledne jsme se vypravily s dcerou do Ikey..

vnoučka odložily v hracím koutku,

a hurá nakupovat....

dcera si koupila krásnou modrou sadu talířů,

pro Ježíška se koupily nové peřiny,

já si koupila do svého pokoje krásnou,

i když zcela jednoduchou stojací lampu,

a hlavně, hlavně jsme dovezly

spousty svíček.

Krásně mi tu ted prosvětlují pokojík

a já se chystám jít spát....

ráno se zase vstává....

Dobrou noc.

Dana

1. Kdo chodí po svých,

nebo jezdí hromadnou dopravou,

uvidí mnohdy více jak z pohodlí auta.

Auto už zase sice mám,

ale na zimu jsem se rozhodla přece jen jezdit do práce vlakem.

A hned při své první cestě

z práce na vlakové nádraží,

jsem objevila krásy Brna 

i obchůdky, které jsem dříve neznala.....

Nejprve krásný kostel v Brně na Božetěchově ulici,

hned vedle je park,

ve kterém je umístěn kontroverzní pomník

padlým sovětským vojákům.

Jen mlhavě si vzpomínám, 

a není to tak dávno,

kdy se řešilo, zda na pomníku bude i srp a kladivo,

nebo tam bude jen hvězda.

Tak je tam jen ta hvězda a rusky napsané nápisy.

Fotečky jsem udělala, ale telefon se nechce kamarádit  s počítačem,

tak musím počkat, až mi mladí vrátí čtečku karet,

(ale ted už spí, tak fotečky  budou zítra)

No a hned koousek dál,

je úplně fantastická prodejna s čerstvými,

i mraženými rybami.

Hned jsem tam vplula a vyplula s rybkou v kabeli,

teda s kouskem rybky.

Tak dobrou noc....

Dana