15. Spát, jen spát....

Včera jsem šila na Vánoční Jarmark až do jedenácti večer.

Výsledkem bylo několik toaletek a dvě kabele na nákupy...

večer se mi už nechtělo fotit, že vyfotím ráno...

ale ráno jsem vstávala rozlámaná, bolavá a ještě jsem zaspala,

ne že úplně, ale odtípla jsem si budík a pak honem, honem,

pobrala věci a mazala do školy....

Dopoledne jsme byli s dětmi mimo školu na dopravní výchově,

a už tam na mne šla nějaká únava a bolest hlavy.

Dojela jsem po třetí hodině domů a šla si na chvíli lehnout.

Probudíla se před chvíli, shledla stránky ostatních blogerek, dala vanu a jdu zase do kanafasu a spát a spát a zase jenom spát.

Toaletky ani kabele nemám samozdřejmě nafocené,

ale slibuji, že na Jarmarku budu fotit a v neděli Vás uzasypu fotkami.

Dobrou noc

Dana

14. zapomenutý příspěvek

tak jak jsem si řekla, že budu aspon psát každý den-

 tak jsem včera hrubě nestíhla nic, ale vbec nic ani doma udělat.

Vnouček je nemocný,

je už čtvrtý týden doma na antibiotikách, 

napřed zápal plic a ted do toho angína.

S dcerou se střídáme, ona hlídá ráno, já jsem v práci,

potom je tu vnuk dvě hodinky sám s dědou,

a přijíždím z práce já a dcera je pro změnu v práci.

Vnuk už čeká, jak se objevím ve dveřích a hned se hrne, že si jdeme hrát, číst, nebo zkrátka něco spolu dělat, at už je to malování, lepení nebo něco jiného.

Když jej večer naženu do postele, tak jsem sama tak vyřízená,

že jsem ráda, že najdu cestu do koupelny a potom do postele.

Už at jde do školky, do kolektivu, at mu jej nemusíme nahrazovat my dospělí.

Tvořím s ním ráda, ale čtyři týdny je už moc i na mne,

Loučím se s Vámi s mírně depresivní náladou, 

s nadějí, že zase bude lépe.

Děkuji, že jste dočetli až sem.

Zdraví

Dana

13. Drobné radosti

Někdy se stane, že ráno vstane tzv. tou špatnou nohou.

Dnes jsem měla ráno také takový dojem...

Do práce jsem jela autem...

najedu na dálnici a v rádiu slyším,

že je předemnou dopravní nehoda, provoz zastaven,

objezdové trasy ucpané, zdržení na hodínu a déle....

co těď?

Pojedu starou cestou, je to stejně dlouhé...

první sjezd z dálnice pryč a už si to řítím po státní a po okreskách na Brno...

ve sjezdu od Deblína na Tišnov přede mnou kolona,

v dálce majáčky, hasiči, policie, záchranka...

otočit auto na úzké silnici není žádná radost,

ale zvládali to řidiči přede mnou, musela jsem taky...

objezdová cesta uzounká, klikatá, rozbitá,

no ale dojela jsem do školy včas..

Dovlekla jsem do kabinetu věci na sobotní jarmark,

ještě jsem celá udáchaná a někdo klepe na dveře...

"Paní asistentko, včera jsme byli s rodiči na výletě a tam jsem našla takovéto krásné kamínky, tak Vám je nesu"

hlásí mi malá holčička z vedlejší třídy.

Hned jsem měla na rtech úsměv a nádherný pocit, jakýže to je dneska nádherný den.

I malý kamínek dokáže udělat zázrak a ze stresového rána vykouzlit krásu a pohodu.

Mějte i Vy pohodové dny a radujte se i z těchnejmenších maličkostí, které nám druzí dají s úsměvem a z lásky a pochopení.

Pěkný večer a děkuji za návštěvu.

Dana

12. Radůz a Mahulena,

další nádherné představení na Hudební scéně Městských divadel Brno.

Titulní roli si zazpívali Aleš Slanina a Zelová (nevím křestní jméno)

Krásný příběh o nenávisti a lásce,

o zlu a dobru.

Jako vždy Aleš Slanina předvedl bravurní výkon v roli Radůze.

Obecenstvo tleskalo ve stoje.

Všeobohacující zážitek v předadventním čase.

Děkuji za nakouknutí a dobrou noc.

Dana

11. Frňákovníky

všude, kam se doma podívám...

Za týden máme ve škole Vánoční Košinku a tak šiji a šiji,

na nic jiného není čas,

není čas ani fotit,

ale zítra to jisto jistě napravím

a vyfotím tu hromadu frňákovníků co budu mít našitou na

Vánoční Košinkovský jarmark..

taky budou z hexagonků nějaké podkafíčka

a doufám, že v týdnu stihnu i nějakou tu toaletku...

ale teď jdu šít další frňákovníky...

Pěkný večer

Dana

10. Fotka

Tak takový nepořádek zústal z našich stropů. Je tu opravdu vidět, jak byly stropy prohnile a že už opravdu byla nutná rekonstrukce

Kostel v Brně - Králově Poli na ulici Božetěchova.

Problematický památník, u kterého se v nedávné době řešilo zda bude či nebude i srp a kladivo....

Podzimní park okolo památníku a kostela.... škoda jen, že z druhé strany končí park u čtyřproudé silnice....

Nově objevená prodejna ryb, s velkým výběrem....

Brněnský Zelný trh - uprostřed kašna Parnas, vzadu divadlo Reduta...

škoda, že už po rekonstrukci tu nejsou ti stákaři co tu bývali a není už takový výběr zboží, na které jsem byla zvyklá v minulých letech....

Tak konečně jsem dala nějaké fotky,

i když fotoaparát stále nenalezen.......

no nahradila jej nová čtečka a telefon....

Pěkný zbytek dnešního podvečera a nezapomeňte si užít přicházející víkend...

... teda jestli bude jak u nás, tak jen mlha a mlha a nic jiného není vidět..

Děkuji za návštěvu

Dana

9. Dnes

je to dvacetsedm let, co jsem si z nemocnice dovezla dcerku domů.

Narodila se sice už 24. října, ale špatně měla ošetřenou pupeční šňůru a začalo ji to hnisat a krvácet. Napřed jsem s týdením miminkem musela jezdit denně do nemocnice na injekce,

samozdřejmě, že autobusem, protože jsme auto neměli,

potom si ji nechali v nemocnici.

A právě 17. listopadu jsme si ji dovezli domů.

Nesledovala jsem, co se děje, protože dny předtím jsem byla jak ochromena

strachem o moji holčičku.

I když jsem měla doma už tři kluky, nebo právě proto,

že jsem už byla mámou tří dětí,

o to strach byl větší.

Strach o ni byl také násoben tím,

že skoro devět roků před jejím narozením se mi narodil první syn,

který byl bohužel nemocný a po pár dnech zemřel.

Měl rozštěp břišní dutiny,

 proto byl můj strach o to větší,

když dceři začal hnisat a krvácet pahýl po pupeční šňůře.

Dnes je dcera již sama maminkou krásného kloučka,

ale stále dnešní den slavíme jako její znovunarození.

I takovouto cenu může mít 17. listopad.

Přeji pěkný zbytek večera a dobrou noc.

Dana

8. Probuzení

do dnešního rána bylo opravdu katastrofální.

Auto bylo jako jedna ledová koule,

ani za pomoci rozmrazovače nešlo pořádne oškrábat...

teda šlo, ale trvalo mi to skoro půl hodiny, 

než bylo ve stavu, abych mohla jet...

a že i okolo auta to byla pěkná skluzavka....

Obyčejné okresky byly ošetřeny že byly,

na státních už to bylo lepší,

ale ta mlha, ta byla šílená a do toho ještě cosi padalo....

na druhou stranu musím pochválit údržbu D1,

 protože dálnice byla 100% sjízdná,

a jak se na ni najelo,

tak už se krásně jelo až do Brna....

Na dálnici plynulý provoz,

i v omezeních,

ale v okamžiku, kdy vjededete, respektivě vyjedete z Pisáreckého tunelu

dole v Pisárkách,

tak nastává pravá dopravní zácpa...

dva pruhy vedoucí od výstaviště, jeden z tunelu a jeden z Hlinek,

a to všechno se má spojit do jednoho pruhu...

hrůza hrůz, denodenně kolony, a to v každou denní dobu.

To stejné je i z druhé strany, po vyjetí z Královopolského tunelu při cestě směrem na Pisárky..

dva pruhy od tunelu, třetí pruh od Královohradecké, další dvě připojovací odbočky,

a v konečné fázi auta od Bystrce a to vše se má vlézt do jednoho jízdního pruhu.

Nejedná se o dlouhý úsek,

myslím si že je to necelý kilometr (nikdy mne nenapadlo to změřit),

jedná se o úsek okolo bývalých zahrádek, kousek okolo řeky a bývalých vodárenských nádrží, ale už by konečně mohli naši architekti a geometři s tímto úsekem něco kloudného vymyslet.

Jak může fungovat městský okruh, když se z několika jizdních pruhů musí smrsknout do jednoho jízdního pruhu?

Kolik aut tam denně uvízně v poměrně dlouhých kolonách,

to nikdo nevidí?

No nic, nebudu to dále rozvádět a jdu se naložit do vany.

Pan Domácí je už doma, tak už tu nejsem sama.

Pěkně si užijte zítřejší sváteční volný den.

Dobrou noc.

Dana

9. Někdy....

má člověk pocit, že čas strašně letí,

že nic nestíhá.

A zase naopak, jsou dny,

které se vlečou, práce plno hotovo a přesto je tu takový divný pocit.....

Ne nechci tu filozofovat, jen přemýšlím nad tím,

co vlastně celé dny dělám,

že mám pocit, že nic nestíhám,

ale přesto jsem strašně unavená.

Probírala jsem to s dcerou.

Ta se divila, co zase mám, že když se ohlédne,

co se tu na baráku za poslední měsíc a něco

udělalo, tak má pocit, že ani nespala a jen pracovala.

Po pádu Pana Domácího ze schodů,

po jeho zlomené ruce a jejím rovnání,

po tom, co byl umístěn na přechodnou dobu do LDNky,

tak se asi přece jen udělalo kus práce.

Mladí se stěhovali nahoru do poschodí, 

my naopak zase dolů do přízemí.

Při stěhování se ale zjistilo, že strop nad dvěma místnostmi je dílem

prohnilý, dílem nějakými broučky a hmyzem prožraný.

Bydlíme tu šestý rok, a nikdy by nás nenapadlo,

že původní majitel vyměnil pouze stropy nad polovinou domu,

udělal sice i nové krovy a nově položil střechu,

ale na půlku baráku se se stropama vykašlal.

Takže.....

měnili se trámy ve stropech, zateplovalo se, podbíjely se podhledy,

dělala se podlaha na půdě, aby se tam dalo chodit a nikdo nepropadl dolů.....

Ale ani dole to nebylo bez práce...

Museli se vybourat nové dveře do pokoje,

kousek pokoje ubrat, postavit novou příčku,

aby Pan Domácí měl svůj vchod a já jej ráno nebudila,

když se vypravuji do práce.

Ale vše je hotovo,

teda není to vše ještě na 100 % hotovo, ale už tu může vegetovat,

a tak zítra vyzvedávám Pana Domácího z LDNky.

Budu ted mít čtyři dny volno,

tak  jej snad stihnu aklimatizovat na nový chod domáctnosti.

Budu se muset po skoro šesti  týdnech taky motat kolem sporáku - pro mne samotnou se mi nechtělo vařit, tak jsem se bud přiživila u mladých nebo jen polívka do hrnečku - zalít a je hotovo.

Ale zase to bude mít svoje pozitiva.

Nebudu tu celé večery sama, budu se zase mít s kým dohadovat, (samozdřejmě že jen v dobrém), budu mít zase pro koho vařit a péct a zkoušet nové recepty.

Jdu si užívat poslední osamocený večer....

I vám, co jste dočetli až sem,

přeji pěkný večer a děkuji za Vaše nakouknutí.....

Dana

8. Někdy špátně chápu...

jako třeba dneska.

Nějak jsem nepochopila, proč jsme museli být i my asistenti na pedagogické radě.

Vím, že ve čtvrtletí se musí konat,

že učitelé na ní zhodnotí prospěch svých svěřenců,

ale proč jsme tam byli i my, asistenti pedagoga,

to opravdu nevím...

asi do počtu,

protože jinak to vidím na zbytečně  ztrávené čtyři hodiny ve škole.

Nás se tam nikdo na nic neptá,

nemáme ani poradní nebo jakýkoliv hlas a vliv,

ale musíme tam být.....

Co na to říct? 

Asi nic...

Ráno jsem jela ještě za tmy, 

venku minus pět,

vrátila jsem se zase za tmy,

a venku minus pět.

Tak ani nevím, zda bylo dneska hezky nebo škaredě.

Jdu se připravit na zítra a spát,

dneska mi ten úplněk už nějak nedal....

Pěkný večer

Dana