169. To nejsou už jen kostlivci,

to co vytahuji z krabic už jsou přímo mumie.

Když jsem se před dvěma roky začala stěhovat k příteli,

dala jsem plno i rozešitých věcí do krabic a převezla.

A tím to taky asi skončilo,

protože teprve teď, když mne koleno upoutalo ke křeslu,

tak začínám tu horu krabic přebírat....

a tam jsou teda věci..

tak pomalu došívám, 

občas se divím, cože to vlastně mělo být...

Objevila jsem nějaké nedošité polštářky z dob, kdy jsem se učila šít patchwork,
tak jsem je dokončila a krabici zase odložila ad acta.....

Získala jsem nové videonávody na toaletky a kabelky...
a tak jsem se hned pustila do šití prvních toaletek..

 není to ještě stoprocentní, ale časem to vychytám určitě k lepším výsledkům...

na přání pro milovnici psů a koček jsem šila nákupní kabelu s toaletkou...

Noa to je zatím ode mne pro dnešek všechno.
Úspěšný start do nového týdne.
Děkuji za Vaše nakouknutí a případné komentáře

Dana

168. Koleno a kostlivci ve skříni

Když člověk něco nemůže dělat, tak se mu čas vleče, nebo naopak utíká,

podle toho, kvůli čemu je vyřazený z provozu.

Již několik let mám problémy s kolenem. Nebo už mohu napsat měla jsem?

No zkrátka a dobře, bolesti už byly takové, že mne čekala operace kolene...

jen meniskus a vypalování okrajů kloubu...

no ale po více jak třech týdnech se začínám pomalu, ale opravdu jen pomalu

vracet ke svým zálibám...

už nesedím jen v křesle, ale pomocí berliček se pohybuji po svém okolí...

Pomalu ale jistě se vracím ke svým koníčkům.

Od 4. března měli na Vysočině jarní prázdniny. Dcera se na mne přijela podívat,

ale domů už odjížděli bez dítěte.

Vnouček zústal, prý mi musí pomáhat.

A opravdu pomáhal co mu síly stačily.

Nakupoval, nosil dřevo, zkrátka byl vždy po ruce, když jsem jej potřeboval.

Za odměnu jsme jej vzali do keramiky.

Chtěl si zkusit točit na hrnčířském kruhu...

Práce na kruhu se mu moc líbila a s dopomocí vytočil hrnek pro mámu...

Hanka měla už vypáleného a naglazovaného dráčka...

moc se jí povedl...

a společnými silami udělala další houbu do zahrádky....

V neděli jsme byli chvilku venku se projet a nadýchat vzduchu,

ale fotila jsem až za jízdy autem...

protože nějak berle a focení nezvládám..

I když bylo krátce po obědě, bylo zataženo, mlha a chvílemi i padalo něco mokrého z nebe...

že by poprchávalo?...

Ale i přes počasí jsem byla ráda, že už nesedím jen doma.

Tento týden jsem se vrátila zase k šití...

sice nevydržím u stroje dlouho sedět, ale...

a tak došla i řada na hoooodně dlouho rozešité kostlivce ve skříni..

Nemámráda igelitky, ba přímo je nesnáším, 

a tak na světlo světa přišly další dvě nákupní kabele a toaletka...

dodělala jsem rozešitý polštář z hexagonů... zapínaní je vzdau na zip,

jako i u dalších polštářků...+

poslední čtvrtý kytičkovaný do serie, kterou jsem začala šít začátkem ledna...

no a konečně dodělaný vánoční polštář šitý přes papír...

Děkuji za Vaše nakouknutí a případné komentáře 

a přeji pěkný víkend..

Dana

167. Tak co bylo

tento týden u nás nového?

Mimo vnoučkových pololetek?

Zase jsem byla třikrát na keramice..

Hančin pták a moje kočka..

ještě jedna kočka nebo zajíček... každý v to vidíme něco jiného..

Dalším z vánočních dárků byly knihy...

Inspirace z korálků

a Chléb

některé recepty jsem si už vyzkoušela,

jiné teprve čekají...

a aby šicí stroj nezahálel,

ušila jsem tři toaletky a jednu nákupní kabelu...

no a včera jsem si v keramice udělala velikonočního zajíčka...

a slepičku na sladkosti..

a Marcelka mi vytočila mísu

(teda napřed to měl být nočník, pro moji vnučku,

ale nakonec z toho je mísa,

ale nočník je také, foto jindy...)

Všechny hliněné výrobky musí napřed vyschnout, aby mohly jít na přežah

a potom naglazovat…. ale to ještě dlouhá cesta....

Děkuji za Vaše nakouknutí a případné komentáře

Dana

166. Pololetky

Tak naši žáčci mají za sebou první pololetí školního roku.

Někteří měli vysvědčení lepší, někteří horší,

ale do konce školního roku si mohou vše opravit.

Také vnouček donesl ve čtvrtek svoje vysvědčení.

Musím se s jeho vysvědčením pochlubit,

je ve druhé třídě a měl jednu dvojku.

Na rozdíl od nás starších, se vyznamenání dává už od první třídy,

a tak jej měl i on.

A protože vysvědčení se má aspoň trochu oslavit,

tak jsem si pro něj dojela a vzala na prodloužený víkend k nám.

Měla jsem s vnoučkem plno radostí,

ale také plno vaření, protože se mi domů nastěhovali hned tři kluci,

a že něco toho snědli.....

Malá ochutnávka z toho, co jsem jim předložila k jídlu...

Na svačinu měli "prošívanou deku" a čajík...

Na jednu z večeří jsem jim udělala párky v kabátku,

v tomto případě v listkovém těstě...

Vyfotit upečené se mi už nepodařilo, protože hoši mi párky "kradli" ještě horké přímo z plechu.

Bylo to asi dobré, protože na nás dospělé nic nezůstalo,,,,,

i přestože jsem měla u sebe vnoučka, tak jsem se dostala k šicímu stroji

a konečně došila skládaný polštář..

není to úplně dokonalé, ale je to tímto vzorem prvotina..

Deěkuji za nakouknutí a případné komentáře..

Zdraví Dana

165. Paličkománie

Vždy jsem obdivovala paličkované krajky,

obdivovala jsem ženy, které umí vytvářet tuto nádhernou krajku,

kterým se paličky v rukou jen míhají,

které oživují kouzlo starých skoro zapomenutých umění.

Od září chodím do Vamberecké školy krajky i já...

ne že bych už uměla paličkovat, to se asi pořádně nikdy nenaučím,

je to běh na dlouhou trať, protože všechno chce své...

Doma se směji, že chodím se učit sukovat ruky s paličkami…

ale už se občas něco i začíná ukazovat....

ve škole paličkuji podle návodu paní učitelky,

vždy asi tak na 5 - 7 párů paliček...

vznikají mi tak takové malé paličkované vzorníky 

(i když některé jsou i s chybami, to jak se mi zasukují ruce..)

hromádka právě odstřižených paliček..

herdule s paličkovaným páskem...

stojan na herduli mi vyrobil manžel jedné z účastnic školy paličkování...

a protože mě jen tak proužky nebaví,

tak jsem začala paličkovat jablíčko..

… vím, zkušená krajkářka tam najde mnoho chyb,

ale pro mne je to zatím veledílo...

sice ještě nedokončené,

ale je....

Po vánocích jsem slíbila, že svoje vánoční dárky budu ukazovat průběžně..

Jedním z nich je i tato kniha..

a zde jsem čerpala motiv...

kniha ukazuje hotové práce i s podvinky..

už vím, co budu jako další paličkovat...

… hrušku...

Děkuji za Vaše nakouknutí a za případné komentáře.

Pěkný den přeje

Dana

164. nostalgicky.....

Nedávno jsem tady přemýšlela,

jestli psát na blog i svoje dennodenní starosti a radosti..

… ale asi ano..,

Možná se sem vloudila i trocha nostalgie,

ale také radost nad setkáním s někým, 

koho už jsem moc let neviděla.

Vztahy v naší rodině nikdy nebyly vřelé, ani vlažné,

řekla bych že byly a jsou spíše studené až ledové...

.. bohužel nic s tím nenadělám,

ale přesto se i sem vloudilo trochu jasu a sluníčko...

Na podzim jsem dávala sem příspěvek o mé spolužačce, kamarádce..

nic moc slov, pár fotek...

a tu mi kamarádka nedávno volá :

"Neznáš nějakou paní D....ovou?"

Chvíle usilovného přemýšlení, ale ano, znám, Věrku...

"No a vidíš, právě ona se mne na tebe ptala"...

já se nestačila divit, protože jsme se od babiččiny smrti neviděly,,,
neviděla jsem ji a přitom je to moje sestřenice...

a to už je dlouhých 27 let...

Tak mi kamarádka domlouvá s ní schůzku v Brně, kde obě pracují..

znají se z práce..

Minulý týden jsem jela pro vnoučka,

tak jsme se setkaly....

popovídaly, zavzpomínaly...

A jak mne na blogu objevila?

Její mladší sestra, moje sestřenice Laďka čte různé blogy..

a tak jednoho dne objevila i můj blog..

volala Věrce, shodly se, že to asi budu já,

Věrka se zeptala mojí kamarádky, kterou viděla na fotkách,

a už zase o sobě víme...

Moc mne toto setkání potěšilo a doufám, že se příště uvidíme dřív jak za takovou dlouhou dobu...

že se sejdu s oběma sestřenicemi i jejich bratry,

mými bratranci...

Někdy situace nelze ovlivnit, jak se bude vyvíjet,

ale nutilo mne to zamyslet,

proč vlastně se nevidíme častěji,

kde se v našem dětství a dospívání stala ta chyba,

že jsme se nestýkaly, že jsme neměly potřebu se vidět..,

Závěrem jen takové zakončení,

díky blogu se setkávájí i příbuzní.....

Díly Laďko, že jsi četla můj blog,

díky Věšrko, že jsi se ozvala a zeptala

a doufám holky, že až bude léto, že se setkáme všichni.

Děkuji za Vaše nakouknutí a případné komentáře

Dana